BYTOVÝ DŮM ŘÍČANY
novostavba bytového domu, Černokostelecká, Říčany – Radošovice
architektonická studie, září 2021
užitná plocha – 252 m2
autoři – Michael Švec, Dominik T. Petr
Říčany jsou středočeské město ležící dvacet kilometrů jihovýchodně od Prahy. Od druhé poloviny devatenáctého století až do druhé světové války zažívalo nebývalý rozvoj, během kterého postupně srostlo s nedalekou vsí Radošovice. Mezi historickými jádry obou obcí postupně vznikla rozsáhlá vilová zástavba, předělená výraznou linií, drahou císaře Františka Josefa, spojující Prahu s Vídní.
Nátlak dobové poptávky měšťáků po bydlení v čistším prostředí zřejmě obě obce zvládaly rozdílně. Zatímco Říčany intravilán rozšiřovaly a regulovaly radiálně okolo řady historických cest, Radošovický rozvoj se jeví podstatně nahodilejší. Ves, sevřená z jihu vlastními katastrálními hranicemi a ze severu Strašínským lesem, svůj růst upnula na místní významnou cestu „do Kostelce černého“. Podél ní se do velké války obec rozvíjela bez jasné regulace, zejména bez vymezené uliční čáry. Tento fakt je dnes spoluodpovědný za stav Černokostelecké ulice, která i přes svůj potenciál stát se městským bulvárem, nemá dostatek prostoru a zůstává rušnou výpadovkou na Kutnou Horu.
V blízkosti křížení ulic Smiřických a Černokostelecké vznikly v polovině devatenáctého století plány na pětici vil. Zda byly zprvu zcela identické, se dnes můžeme jen domnívat. Výkresy, datovány ke 4. říjnu 1846, jsou vypracovány Václavem Kaurou, významným neorenesančním architektem své doby. Jeden z těchto domů je dům investora.
Vila se v pozměněné formě, avšak k dobovému stylu stále odkazující, z původní pětice zachovala jako jediná. Z neorenesančních prvků se zachoval zejména vstupní portál včetně dveřní výplně. Na rozdíl od svého okolí je umístěna hlouběji v malebné zahradě. V dynamicky se proměňujícím prostředí, vedle nevkusně přestavěných sousedů a v blízkosti hlučné a prašné ulice si tvrdošíjně udržuje ducha klidných zahradních měst.
Investor před časem nechal svou parcelu rozdělit na dva pozemky se záměrem postavit směrem do ulice bytový dům. Ten by kromě ekonomického zajištění poskytl zahradě a rezidentům ve vile více klidu a soukromí. Jednoduchá myšlenka se však v místních regulativech, požadavcích na parkovací stání a odstupových vzdálenostech brzy ukázala jako opravdová výzva. Z nároků stavebníka a možností umístění domu na pozemku v principu vyplynula jediná relativně omezená, přesto dostačující zastavitelná plocha, s níž bylo třeba pečlivě pracovat a zvažovat každý centimetr.
V rámci zastavitelné plochy byl navržen jednoduchý obrys ve tvaru nepravidelného písmene T. Jeho východní část navazuje na uliční čáru definovanou sousedním bytovým domem. Hmota západní části je od ulice o necelé dva metry ustoupená, a tím dává prostor pro komunikaci mezi vstupem a parkovištěm. Uliční čára je v tomto místě potvrzena ocelovou treláží, která tuto komunikaci zastropuje. Vzniká tím velice důležitý moment ve výrazu celého domu – vstupní portál, jehož síťované stěny jsou porostlé popínavými rostlinami.
Hmota domu směrem vzhůru ubývá. Zprvu v rovině parapetu oken v patře, následně v korunní římse střešní atiky. Na střeše domu je umístěn drobný vchod na pobytové terasy.
Návrh průčelí odkazuje svým řešením na estetiku prvorepublikové stavební kultury. Důvodem není pouze snaha o symbiózu se svým nejbližším okolím, ale také důraz o reprezentativní styl budoucího „Černokosteleckého bulváru“.
